Tak i já jsem konečně vyzkoušela stálici českých luxusních restaurací.
Borgo Agnese už je na brněnské gastroscéně 12 let. A já tak minimálně 8 let při různých příležitostech zvažovala, že se tam podívám. Jenže pak vždycky zvítězilo něco jiného – třeba La Boucheé (původní zavřené i La Bouchée Grill), Pavillon, Kohout na víně, Simplé (již zavřeno), Ateliér, Tratorria Castelana a bůhvíco ještě. Jednou ale přece „muselo“ dojít i na Borgo 🙂 Takže jsme zašli během ledna 2020, příležitost se vždycky najde 🙂
Z neznámého důvodu jsem si myslela, že Borgo je nahoře na Anenských terasách a jen vstup má dole. Tak ne, celá restaurace je dole 🙂 A je dost velká, což mne taky překvapilo, čekala jsem něco komornějšího. U vchodu mají šatnu, což je příjemné. Pro vozíčkáře to prvoplánovitě není, protože k hlavní stolovací části vedou schody, ale určitě by si s tím umí v tomto typu restaurace poradit. Moc se mi líbil interiér, protože část je prosklená (kdyby nebylo hnusně, tak asi i výhled do zahradního vnitrobloku), mají zajímavé interiérové dekorace (něco jako velké lesklé hematity na stropě viz horní obrázek) a hlavně mají jako součást interiéru kus zdí původního kostela, který tam stával. Samozřejmě jsme si sedli hned vedle toho. Za co jim strhávám dekorační body jsou hodně viditelné a pro mne rušivé mřížky vzduchotechniky na stropě – tady by to fakt mohli umět hezčí.
Moc jsme si neužili párování vína a jídla, protože 50% z nás bylo v 9. měsíci těhotenství 😀 Takže k tomu vám moc neřeknu. Přítel měl jednu skleničku Pálavy. A rozhodně to nebyl žádný obvyklý „pálavský sladkohnus“. Už si bohužel nepamatuji vinařství, ale bylo to polosuché a opravdu výtečné. Když se dělá Pálava dobře, tak to stojí za to.
Amouse bouche (neboli „hrajte si, než vám přineseme objednané jídlo“) byla variace domácího pečiva s bylinkovou máslo-pomazánkou. A každému na lžičce marinovaný losos s jemnou šafránovou omáčkou k tomu. Říkám „jen“ – Pěkné. Asi trochu srovnávám s tím, jak mne kdysi ohromilo amouse bouche v La Bouchée, kdy přinesli celerovou pěnu a já ji málem snědla i s talířkem, i když jsem celer v té době fakt neměla ráda. Takže říkám…jojo, dobrý 🙂
Já jsem měla jako předkrm žabí stehýnka na česneku, protože ty jsem neměla už moc dlouho. Byla krásně měkká, málem odpadávala od kostí. Bylo to jemné a velmi příjemné.
Přítel měl jako předkrm polévku – houbový krém a byla vynikající. Neujídala jsem, protože byla na smetanovém základu, ale byla opravdu skvělá.
Jako hlavní chod jsem měla lososa sous vide se zauzenou matcha omáčkou, pomerančovými filetky a salátkem z fenyklu. Při objednávání na mne číšník významně mrknul a prohlásil, že některým lidem vadí uzená chuť tohoto jídla, tak jestli mi to bude vyhovovat. Vyhovovalo, děkuji za optání 🙂 Losos byl připravený opravdu na jedničku s hvězdičkou. Nebyl už uvnitř syrový, ale přesto byl krásně šťavnatý…no jo, sous vide.
Přítel měl kachnu se zelím. No jo, ale to si nepředstavuje klasickou kachnu se zelím. Vždyť to sami vidíte, že je to jinej gang 🙂 A samozřejmě se jednalo o kachní prso (opět) sous vide s opečenou křupavou kůrčičkou nahoře.
A protože těhotným všechno projde, klidně jsem si dala desert. Vynikající pana cotta s mangovým pyré a ochucenou drobenkou a mandlovým griliášem. Kvůli alergii jsem chtěla mandle místo lískových ořechů a nebyl to žádný problém. Griliáš měli udělaný skvěle – nebyl tvrdý, což bývá jeho problém (až k vylomení zubu). Opravdu jsem si užívala každý kousínek.
Já vám nevím – možná těhotenské chutě, na ty bych to teoreticky mohla svést, kdyby se mi to dělo. Jenže si myslím, že jsem si tu návštěvu tak dlouho představovala, že jsem jim jen dala moc vysokou laťku 🙂 Nebyla jsem ohromená (jako třeba v Pavillon), ale rozhodně spokojená. Vlastně si nepamatuji nic, co by s jídlem nebylo v pořádku. Takže jsem prostě jen rozmlsaná – hlad na mě!
Jsem moc ráda, že jsem tuhle legendu konečně vyzkoušela. Třeba aktuální menu mají velmi zajímavé, takže se tam třeba zas někdy podívám. A ráda.
