Cast vikendu jsem stravila na navsteve u kamarada v klasickem pavlacovem dome na Bratislavske ulici. Uz jsem tam byla hodnekrat, ale az ted me napadlo, jak to na mne vlastne pusobi.
Je tam zivo. Na centralnim „dvore“ si hraji deti.Na jednotlivych pavlacich pobihaji dalsi deti. Casto vidite viset susici se pradlo na snure.
Kde je pes, nebo male dite, tam jsou casti pavlaci ohranicene a musite to prekrocit.
Neni tady uplne neporadek, ale ani moc cisto. Obcas neuklizeno po psovi. Zdi na schodisti jsou usmourane, ale nikde nevidim posprejovano. U dveri byly nachystane pytle s odpadky na vyneseni.
Nikdo si me nijak nevsima krome klasickeho pohledu „nekdo tady jde“, ktery je normalni.
Postupne me zaujaly tyto vune/pachy: cerstva cibule, domaci vyvar, panska vonavka.
Slysite stredne hlasitou hudbu (mate-li stesti, jen jednu zaraz) typu romale music, takze treba Mario Bihari.
https://youtu.be/c3oFf2UEAf4
Spousta lidi by se tam mohla bat, protoze je to typicky romska oblast a romske bydleni. Po mych zkusenostech s bydlenim na Pricni se ja uz bojim uplne jindy a jinde. Mozna je to neprenosna zkusenost, kdo vi. Ja se tam neprijemne necitim.
