Mám ráda anglickou snídani a vzpomněla jsem si na ni díky knize Politika prochází pupkem

Kdysi jsem četla knihu od Benjamina Kurase Politika prochází pupkem. Je to takové vtipné čtení o jídle s trochou politiky a okořeněno vtipem. Prý politik, který jí levicově, ale káže pravicově, je podezřelý. Knížku můžu doporučit. Kromě toho, že mne bavila, tak mám z ní oblíbený recept na kachnu na olivách, nebo si vždycky vzpomenu na anglickou snídani. O té totiž pan Kuras praví, že to je jediné jídlo v Anglii, které se dá jíst, a to ráno, v poledne i večer
Co si já obvykle dávám do anglické snídaně? To je jednodušší než to, co tam prý patří…
- volské oko (tuhý bílek, tekutý žloutek)
- malý páreček, nebo opékaná bílá klobása (Ponath)
- fazole v rajčatové omáčce (klasika od Heinz mi chutná nejvíc)
- opečené žampiony
- opečená slanina
- půlka opečeného rajčete
- opékaný toast
- ….co tam ještě třeba bývá: opečený kus jelita, trojhranné dítě bramboráku a rosti tzn. hash brown, mořské řasy (dávají Velšané tzn. laverbread) …
Chystat anglickou snídani je radost zvlášť pro toho, kdo to nakonec bude umývat Nicméně jsou varianty, jak to upéct na plechu pro více lidí atp.

P.S. Pana Kurase jsem měla opravdu ráda do té doby, než jsem četla v časopise (Ona Dnes v čísle 32 v 11.8.2008) jeho názor na přechylování příjmení žen. Prý se to musí, já si to nemyslím. Proti němu oponovala paní Vladimíra Rubinsteinová. Ona sama (mluvila jsem s ní osobně při pobytu a na soukromém plese na zámku ve Vilémově, báječná dáma) by se ráda jmenovala Rubinstein, ale kdysi to nešlo a už to nechce měnit. Svoje dcery ale už konečně mohla pojmenovat Rubinstein.