Mám ráda anglickou snídani a vzpomněla jsem si na ni díky knize Politika prochází pupkem
Kdysi jsem četla knihu od Benjamina Kurase Politika prochází pupkem. Je to takové vtipné čtení o jídle s trochou politiky a okořeněno vtipem. Prý politik, který jí levicově, ale káže pravicově, je podezřelý. Knížku můžu doporučit. Kromě toho, že mne bavila, tak mám z ní oblíbený recept na kachnu na olivách, nebo si vždycky vzpomenu na anglickou snídani. O té totiž pan Kuras praví, že to je jediné jídlo v Anglii, které se dá jíst, a to ráno, v poledne i večer 🙂
Co si já obvykle dávám do anglické snídaně? To je jednodušší než to, co tam prý patří…
- volské oko (tuhý bílek, tekutý žloutek)
- malý páreček, nebo opékaná bílá klobása (Ponath)
- fazole v rajčatové omáčce (klasika od Heinz mi chutná nejvíc)
- opečené žampiony
- opečená slanina
- půlka opečeného rajčete
- opékaný toast
- ….co tam ještě třeba bývá: opečený kus jelita, trojhranné dítě bramboráku a rosti tzn. hash brown, mořské řasy (dávají Velšané tzn. laverbread) …
Chystat anglickou snídani je radost zvlášť pro toho, kdo to nakonec bude umývat 😀 Nicméně jsou varianty, jak to upéct na plechu pro více lidí atp.
P.S. Pana Kurase jsem měla opravdu ráda do té doby, než jsem četla v časopise (Ona Dnes v čísle 32 v 11.8.2008) jeho názor na přechylování příjmení žen. Prý se to musí, já si to nemyslím. Proti němu oponovala paní Vladimíra Rubinsteinová. Ona sama (mluvila jsem s ní osobně při pobytu a na soukromém plese na zámku ve Vilémově, báječná dáma) by se ráda jmenovala Rubinstein, ale kdysi to nešlo a už to nechce měnit. Svoje dcery ale už konečně mohla pojmenovat Rubinstein.
