VÁNOČKA vs. VÁNOČKA

Dlouho jsem hledala vánočku, s kterou budu spokojená. Nakonec jsem na ni náhodně narazila u kamarádky a teď už ji pár let peču a vyhovuje mi. Jenže pak se objevila další vánočka s dobrým doporučením a vznikl vánočkový dvojboj…

Dvojboj probíhal trochu s odstupem času, ale i přesto myslím, že to byl soubor na kordy.

Jaké parametry musí splňovat vánočka, abych s ní byla spokojená?

• estetická (proto raději peču ve formě)
• nevysušená (proto raději peču ve formě, protože mi to nějak líp funguje)
• jednoduchá (ne, nebudu s ní trávit půl dne, proto ve formě)
• chutná (nemám ráda tvrdé extra hutné, proto mi fungují mixy různých druhů mouky)
• přiměřeně měkká (ty kupované extra měkké mám sice nejradši, jenže to bych snědla málem celou vánočku vždycky sama…taková pěnička nikde nic)

Zkoušela jsem lecjaké recepty, ale nezvládla jsem podle svých parametrů dobře ani maminčin, ani třeba z Apetitu ( https://www.apetitonline.cz/recepty/290-vanocka.html ). Pak jednou jsem ochutnala kamarádčinu, ta splňovala nejvíc mých parametrů, a tak jsem ji začala dělat. Přiznávám, že je dost dobrá, ale je pro mne tak na 90%.

Nějakou dobu jsem pekla ve formě na beránka (přece si nebudu kupovat vánočkovou formu). Tu už teď nemám, tak jsem si mohla pořídit vánočkovou (takže pro změnu budu péct na Velikonoce vánočku, předtím to byl beránek na Vánoce). Myslím, že nejlepší forma je silikonová s kovovou kostrou (stojánkem). Nevýhoda keramické formy, v které jsem taky hodněkrát pekla, je pro mne RELATIVNÍ nepředvídatelnost upečení. Musím započítávat čas na nahřátí formy a kdesicosi, to mě nebaví. A samotná forma silikonová zase trpí tím, že práce s ní je jak „nacpat chobotnici do síťovky“. To podle mne řeší hybridní silikonová s kostrou, ale musela jsem ji trochu shánět. Teď ji mám asi 3 roky. Zkoušela jsem se dívat, ale na internetu jsem ji teď v době „ještě jsme nenaskladnili po Vánocích“ z první dobré nenašla.

• 

• 

VÁNOČKA OD KAMARÁDKY – MOJE KLASIKA

P: 400 g hladké mouky, 100 g polohrubé mouky, 100 g moučkového cukru, 100 g rozpuštěného másla, 2 vejce, 100 ml mléka, sáček instantního droždí, špetka soli, chvíli předem naložené hrozinky v rumu dle chuti, oloupané a nahrubo nasekané mandle dle chuti

PP: V robotu s hnětacím hákem smíchám mouku, cukr, sůl, droždí. Pak přidám vejce, mléko ohřáté dovlažna (prstu je v něm příjemně) a máslo a nechám promíchat. Až je to trochu spojené, ale ještě ne kompletně, tak přidám hrozinky (bez nálevu/rumu) a mandle a nechám spojit a hnětat. Až je z toho vypracované hutné, ale dobře prohnětené těsto, tak ho v nádobě od mixéru dám kynout cca na hodinu do tepla. Teplo zařídím kdykoliv tím, že pod peřinu strčím nahřátý polštářek do mikrovlnky (něco takového, já už ho mám skoro 20 let https://www.pecicky.cz/nahrivaci-polstarky), ale tak, aby se nedotýkal přímo nádoby s těstem. Po hodině těsto vypadá nějak takto

Těsto v nádobě znovu dám do mixéru, z kterého jsem pořád nesundala hnětací hák a prohnětu. Prohnětené těsto vložím do formy na vánočku a vypadá cca takto

Nechám těsto zase hodinu – hodinu a půl zakryté kynout v teple. Až vypadá cca takto

Pak dám péct do předehřáté trouby na 160 stupňů. Obvykle si dám minutku na 30 minut a pak vždycky o dalších 10. Kdybyste měli pocit, že vám moc rychle chytá barvu, dejte na ni shora alobal. Upečenost poznávám podle toho, že je nejen zvrchu, ale i z krajů trochu hnědá a kraje se odchlipují od formy. Špejli nepoužívám, spíš intuici 😀 Myslím, že to peču celkem tak 40 minut. Vytáhnu z trouby něco takového

Svoji vánočku podávám nejradši s máslem, nebo dokonce s koňakovým máslem. Koňakové máslo vyrobím tak, že šlehám změklé máslo, do něj přidám trochu koňaku a trochu moučkového cukru. A kolik čeho, to vám neřeknu. Dělám to od oka. Ale prozradím vám, že když tam toho koňaku dáte víc, než byste měli, tak se vám to nespojí a budete mít uvnitř másla koňakové kapsličky s tekutinou. Naštěstí to ale ničemu/nikomu ještě nevadilo 😀

No a protože přítel naznal, že moje vánočka není nejlepší na světě a doporučil mi zkusit jinou. Tak jsem rozhodně musela vyzkoušet další recept, protože jak jsem už říkala, přece jen si myslím, že se ještě ta moje může vylepšit. Jenže co s tím, že se ta druhá se podle receptu plete a já na pletení už před nějakou dobou zanevřela? Zkusila jsem tedy i tu druhou udělat ve formě, jestli to aspoň trochu pomůže. A protože nemám dobrou zkušenost s čerstvými kvasnicemi (nikdy nevím, kdy mi ty mrchy vzejdou a staré dobré vážené už se sehnat prakticky nedají), tak jsem použila standardní metodu svých instantních kvasnic.

NOVÁ KONKURENČNÍ VÁNOČKA

P: 250 g polohr. mouky, 125 g hl. mouky, 50 g cukru, 100 g másla, 1 necelý sáček instantních kvasnic, 150 ml mléka, 1 žloutek, špetka soli, nasekané oloupané mandle, rozinky

PP: Použila jsem stejný postup jako viz výše a vyndala z trouby takovou fešandu.

Druhá konkurenční vánočka se povedla. Podle mne byla dost podobná té mojí původní, jen méně sladká. V mezidobí jsem nicméně už měla možnost ochutnat její originál a prostě to je jiné. Přiznávám zcela bez mučení (zase objevila Ameriku, co?), že když to neupletu, asi se nikdy nedostanu ke klasické vánočce, ať se pokusím dát do formy jakékoliv těsto. Jenže mě pořád ještě nepřešel vztek z toho, že mi nikdy moje vánočka nepřišla dostatečně dobrá, i když jsem do ní investovala neuvěřitelné množství času na pletení, kynutí, přípravy atp. Tak jsem kdysi začala péct ve formě. Tak uvidíme, jestli mne to přejde a dostanu se ještě někdy znovu k pletené vánočce. Pak tahle nová konkurenční vánočka bude nejspíš to první těsto, které zkusím.

Nedá se nic dělat, pro nedodržení postupu vyhrává stále moje osvědčená vánočka do formy 😀

Tohle sdílím!