Když vás nebaví špekáčky, co si opečete?
Víte, to není tak, že by mne špekáčky (klobásy, cokoliv podobného opékatelného) nebavily. Mne baví moc. Jenže kdykoliv ho sním, tak je mi pak špatně, ať koupím jakkoliv kvalitní. Rozdíl je jen v míře toho, jak moc mi bude špatně… A přítel je na tom podobně. Synkovi uzeniny ani nedávám (2,5 roku). Jenže opékání na ohni prostě nevynecháme. Sedět u ohně a těšit se na to, co si připravujete, to musí být. Takže jsem hledala různé inspirace.
Vynechala jsem klasické syrové maso, protože to nejen dlouho trvá, ale taky jsou potřeba trochu jiné hygienické standardy, než si já představuji u ohně 🙂
Nejčastěji opékáme sýr. Prostě vezmete kostku sýra o rozměrech cca 4x4x2 cm. Pokud máte kovovou vidlici, je ideální ji předtím nahřát a pak napichovat – sýr se při napichování netrhá. Ale jde to i bez toho a i na dřevěném klacku, nebojte. Opékejte pomaleji, pěkně dozlatova. A můžete třeba sníst vnější opěčenou část a pokračovat v opékání. Různě se doporučuje opékání méně tučných sýrů (jako Eidam 30%). Přiznám se, že my ho skoro nekupujeme, takže jsem vždycky opékala i tučnější sýry a fungovalo to taky 😀 Stačí nevědět.
Samozřejmě obyčejně neobyčejný rohlík. Nebo ještě třeba „africký rohlík„. To se dělá tak, že se uřízne špička rohlíku, vydlabe se vnitřek, dovnitř se dá hořčice/kečup. Ucpe se to trochou vydlabané střídky a opeče se. To vždycky dělával bratránek.
A když jsme u toho, tak opečený chleba na ohni taky chutná jinak, než cokoliv. A nemusíte ho jíst samotný. Můžete ho potřít česnekem. Nebo namazat máslem. A dokonce tatínek jednoho mého bývalého přítelem mne naučil na to namazat tavený sýr (klasické Apetito, čili dnes Smetanito). A je to všechno skvělé!
Kukuřízek – tedy rostlinná podobnost s kuřetem, o které jsem už psala.
Zajímavou verzí jsou hadi z těsta (i koupeného).
Kamarád mi správně připomněl, že se přece dá opékat slanina, což u mě je něco jiného než špekáček a spol. No jasně, je potřeba koupit slaninu spíš vcelku, ukrojit kousek podobně jako u sýra (ne že by nešly i plátky), nabodnout a jde se na to. A když říkám slanina, tak tím asi spíš myslím uzené maso, kde se střídají proužky tuku a proužky masa (tedy vlastně anglickou slaninu). Přímo jen slaninu (tedy vlastně sádlo) bych opékat nechtěla.
Jako malá jsem často opékala jablka. Protože bývaly tzv „pochoďáky“, kdy jsme šli na výlet se školní třídou a na konci si opékali na ohni. A komu došly špekáčky a chleba/rohlík, tak opékal ještě jablko. To jsme obvykle taky měli všichni. Prostě ho napíchnete na klacek a opékáte. Slupka obvykle zčerná, takže se často nejí. A nebo taky ano.
Opékat se dá i banán s čokoládou, jak už jsem taky referovala. Samozřejmě to jde i bez té čokolády.
Klasická představa trochu amerického typu je opékání pěnových bonbonů – marshmellows. Pokud to děláte dostatečně pomalu, tak byste měli mít jako výsledek karamelovou zlatavou krustičku a vláčný vnitřek. Ale pusu si asi spálí všichni. Mě to moc nebaví.
Doufám, že vás tohle inspiruje k tomu, abyste během babího léta vyrazili a opekli, co se dá. A ono se dá i v zimě 🙂 Takže dobroty s sebou a palte ohně pouze bezpečně.
Pokud máte další zaručené tipy, tak sem s nimi.
Úvodní a marshmellows obrázek z Pexels.com
Slanina z https://www.pikist.com/
